Genetická metoda

Dobrý den, moc děkuji za tento (tyto) dotaz(y). Pokud bych na první otázku odpovídala rodičům na první rodičovské schůzce v samém začátku první třídy, odpověď by zněla zcela jasně a věřím, že i dostatečně přesvědčivě a srozumitelně. Na malá písmena přecházíme vždy zhruba poslední týden v říjnu. Od druhého dne ve škole se učíme s prvňáčky pravidelně jedno velké tiskací písmenko. Děti jsou každým dnem velmi natěšeny a nedočkavě se dožadují pohádky, na které si dané písmenko vyvodíme. (Samozřejmě se v každé třídě najdou žáci, kteří potřebují na upevnění písmenek více času a je tak třeba u nich tuto potřebu naprosto respektovat a věnovat jim zvýšenou pozornost a péči. Jsou ale třídy, kde probírají velká psací písmenka celé první pololetí nebo i déle s čímž se osobně neztotožňuji a proto budu popisovat své zkušenosti.)
Za předpokladu, že vyvodíme každý den nové písmenko máme zhruba za 5 týdnů probranou celou velkou tiskací abecedu. Děti nové informace a písmenka nasávají opravdu skvěle a až na opravdu výjimky bez komplikací. Jedno písmenko mám na mysli i to, že se učíme zároveň dlouhé samohlásky s krátkými a všechna písmena bez háčků i háčkem (A, Á; E, É; S, Š, T, Ť...). Pokud máme zvládnutou celou abecedu, tak další dva týdny upevňujeme čtení na přiměřených textech. Potom následuje (cca konec října, 8. týden školní docházky) přechod na malá tiskací písmenka. Je zde uplatněn tzv. transfer, kdy se děti s velkým nadšením a těšením seznamují s několika písmeny najednou. Konkrétně jde o písmenka c, č, o, ó, s, š, u, ů, ú, v, w, x, y, ý, z, ž. Je úžasné pozorovat reakce dětí, když se opravdu naučí dlouho slibovaných 16 písmenek najednou. A věřte, že to pro ně není žádná komplikace, ale radost. Přijdou domů a mohou nadšeně vyprávět, že se naučily 16 písmenek najednou. (Často přirozeně neumí ani číslici 16, ale ví, že se naučily hodně písmenek.) Zní to možná zvláštně, ale děti dokáží neuvěřitelné věci a pokroky. Pouze ale za předpokladu, že jsou dobře a správně motivovány. Všechna tato písmenka vlastně umí, protože jsou naprosto identická. Další dny přecházíme postupně k písmenům k, p, i, j, h, ch, ... až k těm nejkomplikovanějším, což jsou b, d, m, n, (pozor na velké I a malé l).
Odpověď na první otázku ( za předpokladu dobré motivace dětí, bezchybného postupu a dodržení správné didaktiky a metodiky zní): Velmi dobře, přirozeně a plynule. Pokud umí dobře velká písmena, přejde na malá během dvou týdnů a většinou bez komplikací. Pokud jsou komplikace, hledejme příčinu v nácviku ještě u velkých písmen.
Odpověď na druhou otázku zní: Problém je, pokud se ve škole učí analyticko-syntetickou metodu a doma ho rodiče učí genetickou. Nebo samozřejmě i obráceně a je jedno o jakou metodu se jedná (např. může jít o globální, sfumato..). Vždy by mělo být prioritou a téměř nutností, aby se dítě doma i ve škole učilo číst stejnou metodou. Pokud už vaše dítě umí číst a teprve nastupuje do školy, pak by měla každá paní učitelka tento fakt respektovat. Nenutit v žádném případě např. dítě společně slabikovat s ostatními dětmi, ale mělo by dostávat přiměřené úkoly už jako čtenář. Ale vím, že realita ve školách je většinou naprosto jinde, bohužel. Tato diskuse by byla rozhodně velmi potřebná, ale patří na jiné místo, než byl zadán tento dotaz. Dana Míková

Opravuji : První odstavec, třetí řádek od konce...
..."velká psací písmena", ale správně je " velká tiskací písmena"...
V celé odpovědi ( kurzu) se jedná pouze o tiskací tvary, nikoliv o psací.
Omlouvám se a děkuji za pochopení.
Dana Míková