Mimořádný kurz - Čeština

Výchozí text:

Vše začalo už na střední škole, kde především Miloš vykazoval až nadlidskou schopnost nebýt duchem přítomný. A tak když například naše milá paní matikářka svým hlasem, kterým by zabila orla v letu, něžně zařvala: „Nečas, k tabuli,“ byl Miloš Nečas k údivu všech schopný se na nás ohlédnout a zeptat se: „Volala mě?“ Na druhou stranu příliš nevyčníval, neboť každý z nás do tohoto rozmanitého kolektivu přispěl svou dávkou mimoňství.

Tak třeba Jirka Doležal, familiárně přezdívaný Dežo, povětšinou trpěl těžko překonatelnou nudou při písemných pracích, jelikož namnoze neměl vůbec o čem psát. Svou nudu zaháněl různými způsoby, ať už to bylo číslování stránek v sešitě (chronologicky i retrospektivně), psaní nenáročných milostných básní šmrcnutých důkladnou znalostí ekonomiky: Doufám, že se líbím Daně, zaplatím za ní daně, z obratu i příjmu, na svoje si přijdu, či otravováním spolusedících.

Okouzlujícím úsměvem disponoval Vojta Kos, který byl alergický na jakoukoliv ornitologickou narážku. Svůj úsměv _______ ani při zkoušení, dokonce ani tehdy, když se učitelka dějepisu rozhodla, že od propadnutí ho může zachránit jen vzorně vedený sešit. Vojta se sebevědomým úsměvem zašátral v baťohu, sešit vyndal a založil. Za celý rok se v sešitě nashromáždila geograficko-filozofická věta: Byly tam lesy.